Chceš-li, vypluj s námi
a tvé sny dávno ztracené ožijí.

Kam vytratila se ta květinka?
Kam odešla ta krásná duše?

Chceš-li pro něco žít, vypluj s námi
a tvé sny dávno ztracené ožijí.

Vesmírný oceán jsou mé vody,
jimž svěřil jsem svou naději.

Píseň Země je píseň má,
hudba domova, který je mi vším.

Příteli, snad nečeká nás nový den,
však za svůj domov půjdem se bít.

Nedbaje o svůj život, žiji dál.

Nedbaje o svůj život, žiji dál.

Zároveň bychom rádi poděkoval Slanečkovi, který nám poskytl zázemí pro webové stránky. Nově zde najdete seznam přeložených písní, včetně některých dosud nezveřejněných (tři duelové písně z Revolucionářky Uteny a nějaké starší texty). Přibylo pojednání o tom, jak přečasovat titulky. Noirovcům neunikne Velký šautbox a nikomu jistě neujdou ilustrace Macumota Leidžiho po pravé straně. Doufáme, že se vám nové stránky budou líbit

Děkujeme též všem, kteří se zúčastnili letní ankety. Jako divácký favorit vychází Mašimův seriál .hack//SIGN z roku 2000. S větším odstupem na 2. a 3. místě skončilo psychologické sci-fi z r. 1999 Nekonečný Ryvius, resp. letošní melodrama Ano Hana. Poslední pozice obsadil sci-fi seriál Avenger a alegorické Kinovy cesty, obojí z roku 2003. Anohanu překládat nebudeme, v případě ostatních anime se nechte překvapit

Jen tebe toužím celý svůj život spatřit
Za deštivých dní mi v mysli vytane to jediné přání

Střípky mě, na dně zapomenuté
Leží ještě ve tvém srdci?

Vzpomínky na stránkách zapovězené knihy
Pořád spí jako pandořiny klenoty
Celou věčnost na ně hledím, ani nedýchám

Střípky mých očí nalomených
Lesknou se jak srpek měsíce

Ty jediná dokážeš naplnit mé srdce
Na tebe budu stále čekat
Here in the rain

Vyprávěj mi příběh své duše
Dívej se mi zpříma do očí
Myslíš si, že ve skutečnosti nejsem

Až utečeš světu z očí
A odhodíš všechny zbytečné příkrasy
Zjistíš, že prázdné srdce je moc velké břemeno

Sny, které jeden závan vynese do oblak
Jen ty nás pojí dohromady

Proti vůli hvězd, které ukazují osud
Rozběhni se přímo až tam k nebeské bráně
Půjdu s tebou kamkoliv

Když samota žlutých květů
Proroste dvě srdce
Tušíš, že ze samoty jednoho se stane samota dvou

Spíše než náruč, kterou teď hledám
Spíše než smích, který vyprchá
Myslím, že víc než to chci poznat tvé pravé já

Hvězdy osudu věští klidný zítřek
Na mě však čeká zářnější budoucnost

Vyprávěj mi příběh své duše
Dívej se mi zpříma do očí
Samota žlutých květů je tu stále
Netuším, co s námi dvěma bude

Proti vůli hvězd, které ukazují osud
Rozběhni se přímo až tam k nebeské bráně
Pokud se vzepřeš vlídné tváři osudu
A najdeš v sobě odvahu mě hledat
Budu kdekoliv

Takovou lež mi Bůh nikdy neodpustí
Měsíc září skrze sklo
Zradila jsem vlastní vzpomínky
Nevím ani už, co bylo včera
I’m here…

Něco muselo být už od začátku špatně
Zármutek se tehdy vznášel ve vzduchu
Přesto stále toužím přitisknout se k té hrudi
A slzy mi tečou po tváři

Ještě jednou chci druhému své city dát
Poslední záchvěvy tepla mizí z mého snu

Nevadí, že nikdo jiný; obejmi mě, prosím
Stále mám tebe, stále… stále…
Měsíčná noc, vzdechy kapou na podlahu
Sepjaté prsty kajícně čekají
I’m here…

Jako dítě jsem věřila v Boha
Měsíc zářil skrze sklo
Věřila jsem, že budu někoho milovat
A že budeme útěchou jeden druhému
You were here…

Nevadí, že nikdo jiný; zůstaň se mnou, prosím
Mohu být šťastná, určitě… určitě…
Jako bych držela v dlaních smutné srdce
Mám stále studené prsty, stále… stále…

Nevadí, že nikdo jiný; obejmi mě, prosím
Stále mám tebe, stále… stále…
Měsíčná noc, vzdechy kapou na podlahu
Sepjaté prsty kajícně čekají
I’m here…

Klidné rty počaly zpívat píseň, baladu.
Panenky jsou stále upřené do temnot.

První plamen naší lásky tě zastihl
Když jsi tiše šeptal o smutku v povětří
Ve spícím snu se ukrývá rozbřesk, který nepřijde
A věčná láska nás dvou

Letní louku halí
Hrobové ticho zimy
Ticho nás dvou
Spojuje nás jen víra, že sen se stane skutečností

Plamen lásky přinesl první slzy
Tak přišlo poslední sbohem
Každý se znovu vydal na cestu

Ve snu se ukrývá místo, kde srdce nevychládá
Tam ledové ruce hrají doprovod
Pro docela neslyšnou baladu

První plamen naší lásky tě zastihl
Když jsi tiše šeptal o smutku v povětří
Ve spícím snu se ukrývá rozbřesk, který nepřijde
A věčná láska nás dvou

Kde Kdo Kdy Kam
Kde Kdo Kdy Kam

Pod klecí vzpomínek rudne zem
Do kolébky tisícileté blaženosti
jsem hercem navždy uvrženým
jako sfinga do mrazivé noci pouště

Víš, jak trudně větry vanou,
když dítě přijde na svět – mrtvé
Mám posvátnou a nekončící roli
vyvrhele v temnotách

Vzplaň! Žhni! Vychladlý zpívej!
Ty, jenž ve svět vstoupil
Ty, syne okamžiku
A potom znovu zas

Nikdo nemá co říci
Není co říci
Jen v zamčeném sklepení Včerejška
Jen v prchavé jiskře Okamžiku
Jen ve tmě za oponou, jež číhá na Zítřek

Mohu se stát kýmkoli
Mohu se stát čímkoli
Jen v zamčeném sklepení Vzpomínek
Jen v prchavé jiskře Stvoření
Jen ve tmě za oponou, jež číhá na Zítřek

Ach, tančete! Dávná společnosti z kontinentu,
jež hraje v masce Času.
Ach, tančete! Vy, již přijíždíte po Mléčné dráze,
tři ze sedmi Divů světa.

Jako na nebi hvězda,
jako světluška,
v záblesku rodí se a v záblesku pohasne.

V záblesku rodí se a v záblesku pohasne,
rodí se a pohasíná jako my.

V záblesku zrodíš se a v záblesku pohasneš,
zroď se a pohasni, můj drahokame!

V záblesku zrozená v záblesku pohasla,
zrodila se a pohasla má hvězda.

Má hvězdo, Večernice,
zroď se a pohasni, nebeská světluško.

Počátky Země
Kulisy na scéně
Laplaceův mrak
Dychtivé zraky

Zkamenělá iluze
Vševědoucí hodiny
Kočárek nad srázem nesmrtelnosti

Věčné Já
Věčný cizinec
Dvojí vztah
Dvojí narození
Váhy tajemnosti
Lidská konstelace

Čas je jenom domněnka,
kulisa u počátků života
Osud, volba, sbohemdání
Ty a já jsme Mléčná dráha
Nebylo a nebude, jen přítomnost je
Na kosmickém jevišti sám herec jediný

Počkat! To jsem já! Má poslední evoluce
Revoluce
Voluce